Historie Smržovky

Vítejte ve Smržovce…

V široké kotlině tvořené Smržovským potokem a říčkou Kamenicí, v údolí ohraničeném z jedné strany Černostudničním hřebenem a ze strany druhé svahy Bukové a tanvaldského Špičáku, leží podhorské městečko Smržovka. Rozkládá se výhradně na pravém břehu Kamenice a sousedí s Tanvaldem, Velkými Hamry, Pěnčínem/Hutí, Novou Vsí nad Nisou, Lučany nad Nisou a s Jiřetínem pod Bukovou.

Okrajové části Smržovky zabíhají až do okolních lesnatých svahů. Tyto samoty jsou tradičně nazývány „Kouty“. Ačkoliv většina z těchto místních pojmenování již není běžně používána, objevují se názvy i v nejnovějších mapách. K nejznámějším z nich patří malebný Jelení Kout, jehož pojmenování vzniklo překladem zkomoleného starého názvu Hirschwinkel, odvozeného původně od německého slova Hirse, tedy proso.

Některá jména souvisejí s někdejšími vlastníky usedlostí, jindy s jinými charakteristickými znaky. Podle majitelů byl nazýván Vorbachův, Štaffův nebo Petrův Kout, pod Terezínkou najdeme Vraní Kout. Z jiného soudku pochází Chudeřín, ještě dnes někdy zvaný Bettelgrund. Nachází se v místech, kde stará silnice z údolí Kamenice strmě stoupá pod železniční viadukt. Tady museli povozníci kdysi prosit o přípřah ke svým povozům. Za smržovskou Vyhlídkou nalezneme Záhoří.

Tam, kde je dnes proslulá sáňkařská dráha, vznikla kdysi na vykácené holině Nová Mýtina a při cestě k sedlu Vrchůra stojí samota Na Stráži, původně zvaná Bensdorf. Byla to posměšná přezdívka pro nejvýše položené chalupy blíže myslivny, v nichž žili čihaři. Také tyto názvy již upadají v zapomnění. Ale každý domorodec ví, kde se ve Smržovce nachází návrší Kedr, jehož pojmenování je novějšího původu. A jelikož jde o obec značně protáhlou, rozlišujeme Smržovku, Smržovku Střední a Dolní.

Nejvýše položeným místem je Černá studnice (869 m), nejnižší bod nalezneme tam, kde území Smržovky opouští Kamenice (458 m). Přímo nad středem obce, tvořeným náměstím T. G. Masaryka, se zdvihá návrší se známou Vyhlídkou. Mohutná skaliska jsou odedávna přírodní dominantou obce.

Jak je patrné, do přírody to ze Smržovky nemá nikdo daleko. Jako významný krajinný prvek byla posouzena květnatá louka na Nové Mýtině. Zvláštní ochrana je zde věnována zejména ohroženým druhům, ke kterým se řadí například prstnatec májový a listnatý a zejména všivec mokřadný. Na chráněné louce roste i suchopýr úzkolistý. V blízkém okolí Smržovky je možné se setkat s jelenem, srnou, zajíci, muflony, liškou, kunou nebo dokonce s jezevcem. Žijí zde kachny, bažanti, hrdličky, žluna lesní, strakapoud, datel černý, krkavci, sojky a straky, z dravců poštolka, káně či jestřáb. Z velkého množství pěvců lze jmenovat například sýkory, hýly, strnady či brhlíky.

Smržovka, původně zemědělská obec, se v průběhu staletí rozvinula v průmyslové středisko. Dnes město leží při značně frekventované silnici, dříve nazývané Krkonošská, směřující z Liberecka a Jablonecka do Krkonoš. Rovněž železnice zde tvoří významnou tepnu. Nejinak tomu bylo už v minulosti.

Po roce 1989 neobstála většina dříve zaběhlých výrobních podniků v dravé konkurenci a postupně zanikly. Na druhé straně vznikla řada nových menších firem zabývajících se převážně lehkým průmyslem – broušením skla, výrobou zlatých a stříbrných šperků, kovové bižuterie, silikonových dílů, dopravního značení, stavebních hmot nebo dodávkami sklářských technologií a malých energetických zařízení. Vyrábějí se tu ale i repliky sportovních aut Lotus 7, zcela nezanikl ani textilní průmysl a vyhlášená jsou místní pekařství.

V centru Smržovky se nachází několik zajímavých měšťanských domů postavených v secesním slohu. V bývalé správní budově smržovského panství, v Zámečku, je dnes Muzeum místní historie, kulturní středisko, výstavní a obřadní síň. Za velkého zájmu obyvatel bylo otevřeno 15. srpna 2003. Ve Smržovce najdete i muzeum panenek.

K nejcennějším stavbám Smržovky patří bezesporu barokní kostel sv. Archanděla Michaela, který byl, bohužel, zničen požárem v roce 1967. Farní úřad společně s městským úřadem vyvíjejí značné úsilí o obnovení této jedinečné památky. Finanční sbírku na postupnou obnovu kostela úspěšně organizuje již několik spolek Michael.

Podstatně mladší, ale neméně atraktivní stavebně-technickou památkou, je smržovský viadukt – pýcha železničního stavitelství. S pomocí italských specialistů byl postaven z mnoha žulových kvádrů v letech 1893-1894. Viadukt o délce 123,5 metrů ve výšce 26,5 metrů přemosťuje hluboké údolí. Má devět oblouků a pod jedním z nich je vedena již zmíněná silnice.

Zdejší děti mají k dispozici dvě školní budovy. Obě byly postaveny již v 19. století, v nedávné době však byly velkými náklady opraveny a dnes na ně mohou být Smržovští právem hrdí. K výjimečným zařízením patří Evropské výtvarné centrum Sněženka, které je určeno pro pobyty postižených dětí.

Ke známým smržovským osobnostem patřili v minulosti i dva vlastivědní badatelé. Jedním z nich byl majitel kina a městský kronikář Otto Wilhelm Feix, který napsal dílko nazvané Ze čtyř století – město Smržovka v letech 1526-1926. Feix zemřel v roce 1935 a je pochován hned u vchodu smržovského hřbitova. Místní učitel Josef Meissner (1878-1970), zakladatel bývalého muzea, byl autorem mnoha seriózních vlastivědných studií. Dílo obou mužů patří dodnes ke stěžejním zdrojům informací o minulosti Smržovky.

Oba pánové jistě chodili i na návrší zvané dříve Kaiserhöhe, tj. Císařská výšina, odkud je krásný rozhled. Snad proto zde byla v roce 1901 postavena stejnojmenná výletní restaurace, která byla v letech 1929-1930 přebudována na dnes vyhlášený Parkhotel. Parkhotel leží uprostřed rozlehlého městského lesoparku, který byl založen již v roce 1840.

K nejvýznamnějším kulturním akcím pořádaným ve Smržovce se řadí letní slavnosti Eurion, konané každoročně od roku 1992, jarní Prolínání – Sen o Jizerských horách a podzimní mezinárodní Slet bubeníků. Nejoblíbenější zimní akcí jsou Lyžníci – zábavné závody v netradičních disciplínách, s dobovou výstrojí i výzbrojí.

Již v předválečném období patřila Smržovka k důležitým sportovním střediskům. Zdejší první sáňkařská dráha byla vybudována v roce 1912. Ta současná vznikla v letech 1972-1975 a stala se líhní mnoha talentů a úspěchů mezinárodního věhlasu. Sotva bychom našli druhé tak malé místo v republice, které dodalo tolik reprezentantů a olympioniků.

K nejznámějším ovšem patří Petr Urban, který se proslavil nejprve na saních a v následujících letech snad ještě více jako kreslíř – humorista.

 

Smržovské zajímavosti

(pro více informací doporučujeme návštěvu muzea místní historie)

S ročním přestihem dostala Smržovka v roce 2004 ke svému stému výročí povýšení na město vlastní lidový kroj, jehož autorkou je Soňa Horáčková Hejralová. Je to první kroj v historii obce, nikdy dříve lidé ze Smržovky žádný společný oděv neměli.

 

 

 

V roce 2005 oslavila Smržovka sto let od povýšení na město, slavila celý rok, přičemž hlavní slavnost se konala 21. května. Císař František Josef I. povýšil Smržovku na město 23. května 1905 a zároveň udělil znakové privilegium.

 

V roce 2006, v sobotu 20. května, byla Smržovka symbolicky povýšena na město královské. Město Smržovka se tak jako první české město přihlásilo k myšlence Království českého. Ručně malovaný znak královské Smržovky graficky ztvárnil Jan Trnka, syn malíře Jiřího Trnky.

 

Znak města je znak mluvící, čili takový, jenž nese ve své symbolice jméno nositele. Znak mluví česky i německy, neboť výraz pro houbu smrž je obsažen jak v českém názvu Smržovka, tak v novějším německém Morchenstern (Morchel = smrž). Zároveň je tu odkaz i na starší německý výraz Morgenstern (= hvězda jitřenka) v podobě hvězd.